Album začíná přearanžovanou verzí písně Talent (původně vyšla na albu akustických Javorů Malé zrnko písku v roce 1999), většina ostatních skladeb vychází úplně poprvé. Další výjimkou je Gruzínská, zhudebněná báseň Bulata Okudžavy, která se v akustické verzi objevila na koncertním CD Advent (2011). Kromě písně Nevrátil jsem nic (zhudebněná báseň již zesnulého valašského autora Ladislava Nezdařila) pocházejí všechny texty na albu, podobně jako melodie, z pera Petra Ulrycha. Ten se v nich představuje jako autor se smyslem pro detail: všímá si oškubaných stromků u silnic druhé třídy, jako „chlap odkojenej Sněžkou“ navštěvuje exotickou Lhasu, se starým dědou si vypráví o chorobách, komunikuje se sprejery se „zmizíkovým sprejem“a vybavuje si tváře, i když už zapomněl jména. Jak píše Jiří Plocek v bookletu alba, Ulrych se „obrací k sobě samému, k tomu klukovi uvnitř, občas mírně rozpustilému, který se s partou spřízněných muzikantů zavírá v podkroví valašské chalupy a natáčí domácí jam session“. Albem Bratr sestry prozatím vrcholí jeden z Ulrychových životních příběhů, jeho dlouhodobé potkávání s bigbítovou muzikou, které začalo už ve skupinách Vulkán a Atlantis v 60. letech minulého století. V roce 2012 zralý autor Petr Ulrych dokazuje, že ostrá elektrická kytara k jeho písním patří stejně jako jasný názor v textech. Na druhou stranu je namístě, když z jeho nových skladeb slyšíme (opět podle Jiřího Plocka) nejen starý poctivý beat, ale také „moravskou lyriku a špičkování klezmerské muziky“. A když se v písni Klobouk ozve coby odkaz na tvorbu Osvobozeného divadla, že „život je jen náhoda“, jistě to náhoda není. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU